Můj příběh

Téměř dvacet let pracuji v IT, poradenství, projektovém řízení, datech a technologiích. Pomáhala jsem firmám vidět, co se skutečně děje pod povrchem čísel, procesů a reportů.

Naučila jsem se hledat vzorce. Oddělovat signál od šumu. Zjednodušovat složité věci. A hledat cestu, jak dosáhnout většího výsledku s menší zbytečnou energií.

Časem mi došlo, že ty nejzajímavější vzorce nejsou v datech. Jsou v lidech. Ve způsobu, jakým rozhodujeme, koho si pouštíme k sobě, co tolerujeme, před čím utíkáme a co opakujeme, i když už víme, že nám to neslouží.

Vztahy mě naučily možná víc než jakákoli kniha. Potkala jsem se s narcistickými dynamikami, psychopatickými rysy i různými podobami závislosti. Neberu je jako nálepky, které mají druhého člověka definovat. Zajímá mě, co nám tyto zkušenosti ukazují o nás samotných.

Naučily mě sebelásce a hranicím, sebedůvěře a vlastnímu úsudku a rozdílu mezi láskou a záchranou.

To, co si neseme z dětství nebo rodinného systému, nemusí zůstat naším osudem. Může se ale opakovat: v tom, koho si vybíráme, co tolerujeme, jak pracujeme s penězi, kolik si dovolíme přijmout, jakou cenu si nastavíme a zda dokážeme říct ne.

Na dva roky jsem ztratila bydlení a s ním i část pocitu, že mám svůj život pod kontrolou. Zasáhlo to moje soukromí, finance, energii i důvěru v to, že věci můžeme vždy vyřešit pouze vlastní vůlí.

Právě tehdy jsem začala mnohem hlouběji chápat rozdíl mezi kontrolou a důvěrou. Některé vzorce dokážeme změnit. Některé musíme nejprve uvidět. A některými se musíme naučit procházet.